Poznamenala, že rodiče, kteří svým dětem příliš často říkají „ano“, jim vlastně z dlouhodobého hlediska prokazují medvědí službu.
Říci dítěti „ne“ je důležitý způsob, jak mu ukázat, že ho rodiče mají rádi. Tento názor vyjádřila dětská psycholožka Becky Kennedyová, vzdělaná na Kolumbijské univerzitě, píše CNBC. Poznamenala, že rodiče, kteří svým dětem příliš často říkají „ano“ – ať už reflexivně, nebo ve snaze vyhnout se záchvatům vzteku -, jim vlastně z dlouhodobého hlediska prokazují medvědí službu.
Vysvětlila, že příliš snadným ustupováním mohou rodiče porušit hranice, které dětem pomáhají naučit se vhodnému a respektujícímu chování.
„Ano, je důležité pomáhat dětem cítit, že jejich přání a potřeby jsou oceňovány…, ale ve skutečnosti se stává téměř nebezpečným, když si děti pletou to, že jsou oceňovány, s tím, že dostanou to, co chtějí,“ uvedla odbornice.
Nepříjemné pocity z toho, že jim někdo řekne „ne“, pomáhají dětem naučit se vyrovnat se zklamáním a rozvíjet trpělivost, uvedla Kennedyová. Děti, které tyto vlastnosti postrádají, mohou mít potíže s rozvojem ctižádosti a motivace, které budou potřebovat ke štěstí a úspěchu v dospělosti.
Kennedyová radí rodičům, aby byli pevní a důslední.
„Dvěma nejdůležitějšími úkoly každého rodiče je však stanovit dětem rozumné hranice, aby byly v bezpečí a naučily se důležitým životním dovednostem, a potvrdit jejich pocity, aby si vybudovaly důvěru a naučily se regulovat své emoce,“ uvedla psycholožka.
Poznamenala, že vnímat každé obtížné „ne“ jako úspěch, a ne jako něco, čeho je třeba se obávat, může být snazší. „Kdykoli dítě reaguje negativně, přejděte k druhé fázi – potvrzení jeho pocitů tím, že mu nasloucháte a nabídnete mu podporu. Tato část se často omezuje na tři slova: „Věřím ti,“ řekla Kennedyová.
Poté se vraťte k první fázi a upevněte hranici. Tento jednoduchý, opakovaný proces pomáhá budovat důvěru a nastavuje očekávání dětí, což přispívá k jejich emocionálnímu rozvoji, říká Kennedy.
Dodala, že tento proces je „nesmírně důležitý pro životní dovednosti dospělých“. „Pokud totiž spojíme pocit, že jsme chtěni a oceňováni, s tím, že dostaneme, co chceme, vlastně tím dítěti nastavujeme podmínky pro to, aby mělo ve světě poměrně velké právo. A to přece nechceme,“ uzavřela psycholožka.
